Franz hrabě Clam-Gallas * 26. 7. 1854 Liberec - † 20. 1. 1930 Frýdlant

V létě roku 1854, se na libereckém zámku narodil Klotildě hraběnce Clam-Gallasové, rozené Dietrichsteinové, a Eduardu syn František. Dětství prožil na rodových sídlech v Čechách a v Rakousku, kde byl vychováván přísnou anglickou vychovatelkou k pokoře a střídmosti. Univerzitní vzdělání získal v oborech právo a historie. František vyrostl v osobnost, na kterou se nezapomíná, a když po smrti svého otce přebírá rozsáhlý majetek, necítí se jako jeho vlastník, nýbrž jen dočasný správce a opatrovatel pro další generace. Jeho velkým zájmem byla příroda a především lesy Jizerských hor, které miloval a jejichž správě se věnoval teoreticky i prakticky. Sám sportovně založený rád jezdil na koni a v zimě na běžkách. Hrál tenis a provozoval další sporty. Patřil mezi první motoristy v českých zemích a u vídeňského dvora byl ctěn již jako mladý gentleman, což dokládá, že si jej v roce 1884 vybrala císařovna Alžběta, aby ji doprovázel na cestě do Anglie. V roce 1882 se ve Vídni oženil s Marií hraběnkou Hoyosovou, která mu porodila sedm dcer. Byl milujícím otcem smířeným s tím, že je posledním svého rodu. Byl osobností, která pro rodinu i zdejší obyvatele znamenala mnoho. Ne však proto, že byl šlechticem a posledním mužem svého rodu, ale proto, jaký byl. Jeho dobré srdce, laskavý humor i moudrost byly tím, co jej charakterizovalo. Rodové motto: „Věrni osudu, statečně jej následujeme“ naplňoval až do své smrti. Hrabě Clam-Gallas byl široce uznávanou, skutečnou autoritou. Jeho péčí a podporou se v Jizerských horách rozvíjely turismus a spolkový život. Z pozice patrona spravoval 27 kostelů a hejnický klášter. 
Když objevil talent pozdějšího významného sochaře Heinricha Scholze z dnešní Raspenavy, neváhal jej podporovat ve studiích stejně, jako jeho děd malíře Josefa Führicha. V závěru svého života byl konfrontován s dalekosáhlými společenskými, politickými i majetkovými změnami. Nebylo pro něho snadné přijmout je. Ztratil mnoho z toho, co miloval, a čemu odpovědně zasvětil svůj život. Trápil se důsledky prvorepublikové pozemkové reformy. František umírá v lednu 1930. Jeho smrt hluboce zasáhla nejen rodinu. Nekrology byly otištěny v mnoha denících i časopisech bývalého habsburského mocnářství. S Franzem hrabětem z Clam-Gallasu se loučily tisíce – členové rodiny, přátelé, obyvatelé všech míst, se kterými byl spojen. Kondolenci zasílá i prezidentská kancelář. Když dnes vstoupíte do ambitu hejnického chrámu, spatříte jeho epitaf, kterému dominuje sv. Martin předávající ze sedla svého koně svůj šat žebrákovi. Legenda, která byla naplněna. Pod jeho reliéfem čteme prosté sdělení: Franciscus comes de Clam-Gallas.
 
 
 
 
 
 

Franz Graf von Clam-Gallas * 26. 7. 1854 Reichenberg - † 20. 1. 1930 Friedland

Im Sommer 1854 wurde im Reichenberger Schloss Franz, der Sohn des Grafenehepaares Clothilde Clam-Gallas geborene von Dietrichstein und ihres Gatten Eduard, geboren. Franz verbrachte die Kindheitsjahre auf den Familiensitzen in Böhmen und in Österreich, wo er streng von seiner englischen Gouvernante zu Demut und Enthaltsamkeit erzogen wurde. Eine Universitätsausbildung erhielt er in den Fächern Jura und Geschichte. Franz entwickelte sich zu einer starken Persönlichkeit. Als er nach dem Tod seines Vaters ein umfangreiches Vermögen übernimmt, fühlt er sich nicht als dessen Eigentümer, sondern als ein vorübergehender Verwalter und Bewahrer für weitere Generationen. Sein großes Interesse galt der Natur, vor allem aber den Isergebirgs-Wäldern, die er liebte und deren Verwaltung er sich auf allen Bereichen widmete. Sportlich talentiert, liebte er den Reitsport und fuhr im Winter gerne Ski, er spielte Tennis und trieb noch weitere Sportarten. Er gehörte zu den ersten Auto-Fahrern in den böhmischen Ländern. Am Wiener Hofe wurde er schon als junger Mann geschätzt, was auch dadurch belegt wird, dass ihn Kaiserin Elisabeth 1884 auswählte, sie nach England zu begleiten. 1882 heiratete er in Wien Maria Gräfin Hoyos, die ihm sieben Töchter gebar. Er war ein liebevoller Vater, der sich damit abgefunden hatte, dass er der letzte seines Geschlechtes werden wird und er wurde zu einer Persönlichkeit, die sowohl für seine Familie als auch für die hiesige Bevölkerung viel bedeutete. Und das nicht wegen seines Adelsstandes oder als letzter männlicher Vertreter seines Geschlechts, nein, einfach weil er so war, wie er war. Sein gutes Herz, sein liebenswürdiger Humor und seine Klugheit zeichneten seinen Charakter aus. Das Familienmotto „Wir wollen das Schicksal, welches uns Gott auferlegt, tapfer tragen“ erfüllte er bis zu seinem Tod.
Franz Graf Clam-Gallas war eine weit und breit anerkannte Autorität. Durch seine Unterstützung förderte er verstärkt im Isergebirge den Tourismus und das gesellschaftliche Leben. Als Patronatsherr verwaltete er 27 Kirchen und das Haindorfer Kloster. Als er das Talent des später bedeutenden Bildhauers Heinrich Scholz aus Raspenau entdeckte, zögerte er keinen Augenblick, dessen Ausbildung zu unterstützen, ebenso wie sein Großvater es für den Maler Josef Führich getan hatte. Gegen Ende seines Lebens wurde er mit weitgreifenden gesellschaftlichen, politischen und Vermögens-Veränderungen konfrontiert. Es fiel ihm nicht leicht, sich diesen Anforderungen zu stellen, verlor er doch viel von dem, was er liebte und dem er sich verantwortungsbewusst in seinem Leben gewidmet hatte. Er litt unter den Folgen der Bodenreform der Ersten Tschechoslowakischen Republik.
Franz stirbt im Januar 1930. Sein Tod trifft nicht nur die Familie. Nachrufe wurden in vielen Tageszeitungen und Zeitschriften der früheren Österreichischen Monarchie veröffentlicht. Tausende verabschiedeten sich von Franz Clam-Gallas – Familienmitglieder, Freunde, Einwohner von allen Orten, mit denen er verbunden war. Sogar das Büro des Präsidenten sandte eine Kondolenz.
Wenn Sie heute den Kreuzgang der Haindorfer Kirche besuchen, sehen Sie sein Epitaph, auf welchem der Heilige Martin auf seinem Pferd dargestellt ist wie er sein Gewand einem Bettler überreicht. Eine Legende, die Wirklichkeit wurde. Unter dem Relief lesen wir eine einfache Mitteilung: Franciscus Comes de Clam-Gallas.